Jdi na obsah Jdi na menu
 


Písen o Nimrodel
Byla tu dívka a již není,
denice zářivá;
bílý plášť zlatem obroubený,
střevíčky ze stříbra.

Na čele hvězda zářívala
a světlo ve vlasech,
jako když zlaté slunko padá
na lórienský les.

Vlas dlouhý,bílé nožky měla,
volná a líbezná,
s větrem se spolu procházela
jak lístek lehounká.

Kde nimrodelský vodopád
zurčí si chladivě,
stříbrný její hlásek pad
do tůně zářivé.

Kde bloudí teď, kdo ví, kdo zná?
Sluncem a stínem snad.
Před mnoha lety zmizela
Nimrodel na horách.

Elfí loď v šedém přístavu
v zátoce v klínu hor
čekala na ni mnoho dnů
a hučel mořský chór.

Až noční vítr severní
zvedl se, naříkal
a koráb z elfích pobřeží
na širé moře hnal.

S úsvitem země zmizela
i hory šednoucí;
za vlnou vlna letěla,
tříšť bila do očí.

I spatřil Amroth mizet břeh:
do vln se potápěl.
Tu proklel loď, která ho rve
od krásné Nimrodel.

Byl králem elfů z dávných let,
pán lesů, skla a stěn,
když s jarem zlátla ratolest
v zemi Lothlórien.

Do moře z lodi skočil vráz
jako šíp z tětivy,
a vodní hloubky rozťal snáz
než racek šedivý.

Větrem mu vlasy zavlály,
tříšť létla ke světlu;
dlouho se za ním dívali,
kde jako labuť plul.

Západ však mlčí; zdejší břeh
též o něm nemá zpráv:
o Amrothovi neslyšel
žádný elf vícekrát.

Písen Galadriel

Já o listech jsem zpívala - a zlaté listí bylo.
já zpívala jsem o větru - a lesem zabouřilo.
Tam za Sluncem a Měsícem po moři pěny jdou
a na pobřeží Ilmarin kdys rostl zlatý strom.
Ve věčném hvězdném soumraku tam v Eldamaru svítíval,
v Eldamaru, kde Tirion blažených elfů stál.
Tam rostlo zlaté listoví a košatil se věk,
však zde za mořem Dělícím pro slzy není lék.

Lóriene! Již zima jde, den holý, bezlistí;
do vody listi padají, Řeka jeodnáší.
Lóriene! Již příliš dlouho na tomto břehu přebývám
a ve vadnoucí korunu eleanor žlutý zaplétám.
Chci-li však zpívat o lodích, která m ipluje vstříct?
Kde vzít tu, jež mě přenese na zpátek po mořích?

Písen o Entech

ENT:
Když zjara buky vyraší a míza stoupá kmenem,
když svítí lesní potůček a k větru stojíš čelem,
když dlouhým krokem, plným dechem zdravým vzduchem jdem,
přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět,
vždyť já mám krásnou zem!

ENTKA:
Když zjara raší zahrada a roste obilí,
když květy jako lesklý sníh nám sady obílí,
když zem i vzduch se rozvoní deštěm se sluncem,
já zůstanu, já nepůjdu, vždyť já mám krásnou zem!

ENT:
Když léto zemi zalehne svým zlatým polednem,
pod listovou střechou spavou stromy sní svůj sen,
když lesní síně chladivé ve větru ševelí,
přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět, má zem je nejlepší!

ENTKA:
Když slunce hřeje, jablka a hrušky vypéká,
když sláma zlátne, bělá klas a žeň už nečeká,
když kane med a zraje plod a hnědne ořeší,
já na slunci tu zůstanu, má zem je nejlepší!

ENT:
Když přijde zima divoká a stromy zahubí,
když padne les a černá noc den bledý pohltí,
když od východu pofičí a liják bude lít,
budu tě hledat, budu volat, za tebou chci jít!

ENTKA:
Když zima píseň umoří a padne černá tma,
zlomí se větev neplodná a skončí práce má,
vyhlížet budu, čekat budu, až mi přijdeš vstříc,
pak nelítostným deštěm spolu odejdeme pryč.

OBA:
Společně půjdem na západ studenou končinou
a daleko snad najdem zem, kde srdce spočinou.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

to je fakt

(ondra, 31. 10. 2009 19:51)

hahahahahaha
elfové budou zpívat normaálně no dobrý no

dotaz

(axazel, 10. 11. 2008 20:30)

a v elfštině by to nebylo?

 

Portrét


 


Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>